Řeknu to na rovinu The Callisto Protocol, mohla být super hra, která naplní očekávání hráčů, pěstující nějaké užší pouto s hrami jako například Dead Space- ze začátku to tak taky vypadalo, ale potom to někde kompletně zapadlo, myšlenka se ztratila a hra šla sešupem dolů každou jednou kapitolou. Po dohrání jsem se podíval na YouTube, kde byl rozhovor s Glenem Schofieldem a ve kterém mluvil o tom, jestli bude The Callisto Protocol 2 a jaká by byla jeho vize. Glen Schofield byl totiž režisérem hry a předtím se podílel na vývoji Dead Space, nebo taky série Call of Duty, takže  ve zkratce očekávání a napětí bylo před vydáním veliké.

Bohužel, Glen zmínil že je COVID celkem "hit hard" a hodně lidí odcházelo, nebo se dělalo na "WFH" modelu, což prý velice snížilo efektivitu a nakonec ze hry museli vystřihat dost obsahu a několik boss fightů. Když se na to ale podíváme v retrospektivě, je to něco co můžeme brát jako výmluvu? Jasně, COVID nebyla žádná prdel a dovolím si říct že hodně her bylo zasažených, ale když si něco kupuju a má na tom někdo jméno jako Glen, očekávám že to bude super. Cyberpunk třeba celkem schytal bídu a to taky zaslouženě, kdyby totiž ne, kdo ví jaké hry bychom dostávali v den vydání nyní.

Hele, můžeme si ukazovat prstem klidně do nekonečna, jestli za to může Glen, Krafton (publisher), nebo Striking Distance Studio, kdo jsou vývojáři, výsledek to prostě nezmění, tady jsou moje pocity po dohrání The Callisto Protocol.

Začátek hodně slušný

Když jsem hru poprvé zapnul, zklamaný jsem rozhodně nebyl. Graficky hra vypadal opravdu na jiné úrovni, kvalita byla obdivuhodná a taky všechno jelo plynule (a to jsem to hrál na staré verzi PS4). Příběhově se hra ovšem nějak hodnotit nedá- alespoň ne na začátku. Abych toho nějak hodně neprozradil, hraješ jako pilot nákladní vesmírné lodi, nějaké zásilky si doručil na jednu planetu a potom si havaroval zase na druhou. Nějaká ta pomylka a byl si vězněm vesmírného vězení kde nakonec vypukla nějaká epidemie a ani si nemrkl a už si měl šroubovák v ruce a šel si drtit... zombíky?

Příběhově to bylo hodně lineární, našel si kamaráda, šel si ho osvobodit, propadl si se do sklepení kde bylo dalších sto nepřítel, vylezl si šachtou nahoru jenom aby si zjistil že se něco posralo a ty musel jít zase do druhého křídla, které je zapomenuté, a tak dále...

Upřímně i přes tohle všechno jsem se ke hře rád vracel a překvapivě jsem se těšil až dojdu domů a zase to zapnu. Tohle se často neděje.. i když to nebylo tak zajímavý tak jsem to rád zapínal. K porovnání, začátek RDR2 takový efekt třeba vůbec neměl!

Několik kapitol předvídatelných jumpscarů

Takhle.. zase nejsem nováček hororových her, už mám pár zářezů za sebou a proto jsem dokázal celkem snadno předvídat kdy na mě něco skočí, nebo kdy se se mnou zase zřítí výtah a pokaždé jsem se samozřejmě trefil. Tohle začalo být celkem nudný po několika kapitolách, kdy jsem už docela dokázal předvídat jak celá hra skončí. Byla to prostě stejná nudná klasika, jdi tam, získej tohle (během toho se něco posere) potom se vrátíš, posuneš o pár kroků dále a zase od znovu. Kde hra tohle kompenzuje je objevování předmětů. Tohle jsem měl celkem rád, lidi co mají rádi objevování, nebo nějaký ten perfekcionalismus tohle celkem ocení.

Ve hře totiž máš několik zbraní, které se dají vylepšovat, sbíráš kredity, nebo nacházíš jejich blueprinty po cestě, takže nějaký ten "drive" tam pořád je. Já jsem rád chodil tam kde jsem nebyl vedený a třeba strávil několik minut hledáním na internetu, proč mi tyhle nebo tamty dveře nejdou otevřít, jenom proto aby jsem zjistil že ty dvěře jsou potencionálním vstupem do DLC obsahu.

Po desíti kapitolách lavinový sešup

Jakmile určitý počet kapitol odbyl, strhla se lavina a já jsem byl celkem v nemilém šoku. Celou dobu jsem si totiž říkal, kde jsou sakra nějací bossově? Však jsem už ve hře strávil několik hodin a pořád nic. Moje přání byly vyslyšeny, ale asi nějak špatně, protože jakmile jsem objevil prvního bosse (kde byla první veliká frustrace) našel jsem dalšího, a potom dalšího a potom další dva? Hned ve dvou kapitolách? Vypadalo to, jakoby vývojářům došel čas a chtěli všechno naházet do konce aby se to tam nějak vlezlo a potom usekli konec a hotovo. Bossové byli opravdu velice načasovaní, celou hru jsem měl plnou prdel nábojů a života a když přišel boss fight, kulhal jsem a byl jsem rád když jsem dokázal dvakrát střelit. Celý balans byl prostě nějak mimo a nedávalo to smysl.

Bossfighty a combat

O tomhle je velice těžké mluvit protože ani nevím kde začít. Jak je zmíněno výše, bossfighty prostě nedávaly smysl. Náhodně rozházené po světě a ke konci vygradované. Balans combatu je další otřes, třeba takové blokování útoků sice ve hře je, ale je neexistující, nikdy se mi nepodařilo blokovat (protože to prostě musí být perfektní) a parry jsem snad nikdy neudělal. Nepřátelé taky tak nějak nedávaly smysl. Ze začátku slabší a potom jenom tier 1 nepřátelé s dvěma hlavami? Vysvětleno to ale bylo.. prostě časem rostou na silnější a my přece jenom spadli o takových sto pater do podzemí kde jsou už mnohem delší dobu, nicméně hra nás na to opravdu mohla lépe připravit...

Nechce se mi psát více tak to shrneme

Pokus byl super, trochu více času a přemýšlení kde všechno dát a bylo by to na jedničku. Bohužel, to dotáhnutí tomu hodně chybělo a ke konci tomu chyběla láska. Balans a combat nějak chyběl učebnicový styl zlatého trojúhelníku a příběh na konci vůbec nepřekvapil ale spíše připomínal filmy Ridley Scotta. Upřímně, je těžké přijít s něčím novým pro žánr sci-fi, vesmírný horror, když tady máme hry jako Alien, Dead Space, atd... proto si myslím že je dobré nechat tuhle kategorii odpočívat, dokud někdo nepřijde s něčím opravdu inovativním. Hra mě ale bavila, prvních deset kapitol, a rád jsem se k ní vracel kvůli prozkoumávání a atmosféře. Ať už za to může COVID, nebo něco jiného, hře prostě něco chybělo.. a to asi originalita, nebo opravdu inovační gameplay.

Pro samotné večery co asi doporučit můžu, ale očekávání bych držel opravdu velice nízko. Protože po dohrání, když by bylo nabídnuté NG+, nebo nějaké DLC za pár stovek, jsem si řekl "prosím, už nikdy více".