Supermassive Games jsou v tom zase!

Kdokoliv, kdo měl tu čest setkat se s hrami od Supermassive Games jistě ví, co další hra ze série The Dark Pictures Anthology přináší. Vše odstartovala světově známa PlayStation exkluzivita Until Dawn, poměrně dobrý horor z twistem v příběhu a taky jedna z těch dřívějších her, která nám přinesla možnost typu "všechny zachránit, nebo se na konci příběhu setkat se ztrátami hlavních postav". Dovolím si říct, že Supermassive Games jsou takoví pionýři v tomto odvětví, kteří odstartovali lavinu těchto ko-operativních her a nastavili tak standart her s výběrem vývojem dynamického příběhu.

Za to je opravdu cením! Ovšem...

The Dark Pictures Anthology: Little Hope je tak nějak na večerní nudu dostačující...

Po Until Dawn jsme tady měli od studia několik pokusů o detektivní hry. Přiznám se, že ty jsem doposud nehrál, ale nevypadá že by vůbec udělali veliký dojem na publikum. Vycházím primárně z toho, že po několika zmíněných pokusech, představili právě zmiňovanou sérii "The Dark Pictures Anthology" s jejich premiérovým titulem "Man of Medan". Po tomto vydání se už studio spíše této série drželo a druhým zářezem byl dnes zmíněný "Little Hope" titul, který je - jak se dá očekávat - opět hororová hra s vyšetřovacím nádechem a možností hrát to v co-opu.

Celovečerní hra s hororem

The Dark Pictures Anthology: Little Hope jsem dohrál za jeden večer. Teda, respektive jsme to hráli s kamarádem u piva a trochou whiskey. Tento fakt ve mě ale budí otázku, pokud by jsem si to takto užil i kdyby jsem to hrál sám.

I když nám hra trvala asi něco okolo 8 hodin, chvilkami jsem už usínal a modlil se aby skončila. Strašidelnost pomalu vyprchala a hra se stala předvídatelnou a monotónní.

O co se tedy v The Dark Pictures Anthology: Little Hope jedná?

Je to celkem snadné, jste banda školáků, která jela na "nějaký" školní výlet - ve hře není přesně definováno kam a proč (hlavně proč jedete v noci a pouze hrstka různých věkových skupin), ale po záhadné nehodě se naleznete ve městečku Little Hope. Město, které obklopuje hustá mlha, která vás nepustí zpátky a která vám diktuje směr hry.

Klasicky následuje představení postav, kdo je kdo, charakteristika a tak dále. Po představení a realizaci vaší momentální situace se vydáváte na cestu lineárním příběhem.

Jak je pro Supermassive Games už standardem, každá akce může a nemusí mít tragický dopad na příběh, a nebojte se, pokud ten dopad má, hra vám to dá jasně najevo. S realizací, jaká rozhodnutí jste udělali je vám skoro instantně jasné pokud jste situaci pokazili, nebo naopak, máte šanci na nějakou tu naději.

Ve hře potom postupujete nějak tak normálně. Prolíná se aktuální dění s minulostí a vy se snažíte pochopit souvislost. Hra dělá opravdu skvělou práci v tom aby vás zmátla a popletla vaše racionální přemýšlení a rozhodování.

Příběh je sám o sobě, tak nějak, normální...? Nečekal jsem od toho hodně a taky jsem toho hodně nedostal. Každá postava si jede svoje. Má vlastní minulost a na věci tak trochu reaguje po svém - že by jsem ale měl své favority a postavy, které by jsem v oblibě zase tak neměl se říct nedá. Reakce a možnosti bych ovšem k dané situaci čekal o hodně jinak (když vezmeme v úvahu že jsme uvězněni v mlze a něco nás tady pronásleduje). Nepřátelé jsou také specifičtí, je jich hned několik a každý má nějakou souvislost či návaznost, kterou zjistíte na konci příběhu.

V mlze se po městečku pohybujete relativně pomalu, snažíte se najít cestu ven a nacházíte celkem dostatečné množství předmětů, které vám předávají informace z dávných dob. I když si ten čas už vyhradíte a informace si přečtete, moc vám to v příběhu nepřidá. V průběhu toho všeho vás nahání výše zmínění nepřátelé a vy se snažíte neudělat jedinou chybu - aby přežil každý poslední? - a mohli jste hru úspěšně dohrát.

Hodně zbytečných detailů...

Příběhem a městečkem nacházíte spoustu informací. Každý předmět má popis a máte celkem obsáhlý inventář se specifickým UI, který se vám snaží sdělit co nejvíce informací. Bohužel, já nejsem zrovna typ člověka, který by si tu práci dal a četl každý detail. Teda, neberte mě špatně, u RPG her, nebo u her, které mají opravdu silný a poutavý příběh si dám extra čas nejen na čtení, ale i zkoumání každého kouta.

Nicméně u Little Hope, jsem tuto touhu necítil. Pouze ze začátku jsem si myslel že zmíněné předměty hrají nějakou velkou důležitost, a pomůžou mi rozklíčovat příběh a dostat se ven. To zmiňuji, jelikož některé předměty byly velice specifické a narážely na detaily u kterých jsem si byl jistý že budu potřebovat ve hře - nebylo tomu tak.

Hra tedy ve vás buduje dojem, že se děje něco velkého a budete potřebovat spoustu informací, ale nějak postrádá dát hráči tu motivaci se dozvědět více. Nebo že máte tu možnost něco rozklíčovat. Bohužel tomu tak není a vy se na konci hry snažíte pochopit proč jste snad stovku předmětů a detailů do svého inventáře dostali.

Malá očekávání a dostačující zážitek

Jak to tedy všechno shrnout?

Moc jsem toho nečekal a opravdu jsem toho moc nedostal. Zábava byla celkem fajn, ale dokážu si představit večer mnohem více zábavněji a třeba hrát něco na co by jsem i rád vzpomínal.

Hra se jako další hra od Supermassive Games, nijak neliší, jenom mírně příběhem.

Zakončení ovšem velice překvapilo, ale bohužel také do jisté míry zklamalo.

Jak je například u Until Dawn, nebo jiných - podobných - her zvykem. Hru si můžete zahrát znovu a pokusit zvrátit se osud všech postav a případně získat lepší konec. Po rozuzlení příběhu vás ovšem hra omrzí a hrát ji už znovu nebudete chtít. Nemohu jít příliš do detailů aniž by jsem spoileroval, ale konec vás prostě nemotivuje k tomu hrát to znovu.

Po konci hry se podíváte na inventář kde vidíte vývoj postav o kterém jste tak nějak zapomněli. Jasně, najednou máte otevřené nové možnosti, které jste dříve neměli - příběhem totiž děláte rozhodnutí, která vám odemykají nová rozhodnutí - ale na vývoj příběhu to zase až tak veliký vliv nemá. Konec je totiž jasný.

Pro lovce platin velké NE!

Rád se řadím mezi lidi co sbírají trofeje a v závěru dohrají každý konec aby cinkla ta krásná PlayStation platinka. Ovšem jít tímto doslovným hororem ještě jednou by bylo opravdu za trest. Hru totiž musíte dohrát v několika variantách a to hned několikrát s různými výběry. Proto, pokud si tento typ her neužíváte, doporučuji se radši držet dál.

Hra je na večer celkem OK. S kamarády si to zahrajete a asi se možná i párkrát leknete, ale že by jste se na něco takového těšili se říct nedá.